Cizinci, které firmy potřebují na sezonní práce a stát do zdravotnictví, ještě nejméně měsíc nepřijedou

Firmám v Česku dlouhodobě chybí zahraniční pracovníci. Šíření koronaviru, které uzavřelo hranice, situaci ještě umocnilo. Nouzový stav, který trval přibližně dva měsíce, dnes skončil, na příjezd pracovníků z ciziny si ale až na výjimky firmy budou muset počkat alespoň do 15. června. Minimálně do té doby bude podle ministerstva zahraničí trvat ztížená prostupnost hranic v celé Evropě. Situace se ale každým týdnem lepší.

Minulý týden se otevřely hranice pro pendlery (tj. pracovníky jezdící každý den do práce ze sousedního státu). Od minulého pondělí obnovila svůj provoz část zastupitelských úřadů a začaly přijímat žádosti o pobytová oprávnění, i když zatím jen pro pracovníky ve zdravotnictví nebo v sociálních službách. Stále je ale nejvíce potřeba technicky orientovaných pracovníků a kvalifikovaných dělníků. Kvůli sezoně je také momentálně největší poptávka po pracovní síle v zemědělství. Místo nových pracovníků se budou muset firmy spokojit s cizinci, kteří tady už jsou, anebo s Čechy.

632 tisíc cizinců pracujících v Česku registroval Úřad práce ČR na konci dubna. Reálné číslo bude zřejmě nižší, není známo, kolik cizinců během nouzového stavu z Česka odcestovalo. Podle ředitelky Sdružení pro integraci a migraci Magdy Faltové je to ale s méně kvalifikovanou pracovní silou složitější. Alespoň v zemědělství. "Není to tak, že by tu nebyli lidé ochotní a schopní pracovat, a proto zemědělství potřebuje cizince. Firmy většinou chtějí pouze levnou pracovní sílu a nabízejí podmínky, na které Češi nepřistoupí. Jde hlavně o nízké mzdy," říká. Podobnou zkušenost má i Jarmila Kowolowská z firmy Grason, provozující platformu s flexibilními brigádníky, jež se nově zaměřila na oblast zemědělství. Zkušenost mají hlavně s chmelovými brigádami. "Velmi nás překvapilo, že cizinci dostávají před Čechy většinou přednost," uvádí Kowolowská. Podle ní je běžné, že z "objednaného" sta brigádníků si firma nakonec vezme jen třicet a zbytek doplní cizinci. "Jejich nižší cenou je to podle mě zapříčiněno jen zčásti, podstatnější je jejich manipulovatelnost. Zahraniční pracovníci jsou najímáni ve skupinách, které mají jednoho šéfa," vysvětluje Kowolowská.

77 procent z celkového počtu téměř 333 tisíc volných pracovních míst (údaj za duben) je podle Úřadu práce ČR vhodných pro cizince.

Většina zůstala

To, zda nyní v Česku chybí cizinci, protože odjeli kvůli šíření viru, zatím žádná statistika neukazuje. Ke konci dubna bylo v Česku podle údajů Úřadu práce 632 tisíc zaměstnaných cizinců. "Číslo zahrnuje počet platných pracovních povolení a jsou tam zahrnuti i lidé, kteří tu fyzicky nejsou, protože odjeli nebo sem nakonec vůbec nepřijeli," komentuje data Anna Dumont, vedoucí oddělení zahraniční zaměstnanosti ministerstva práce a sociálních věcí. Žádné masivnější odchody nezaznamenala ani Hospodářská komora v průzkumu mezi firmami zapojenými do vládního Programu kvalifikovaný zaměstnanec, který do Česka přiváží pracovníky z takzvaných třetích zemí, konkrétně z Ukrajiny, Mongolska, Srbska, Filipín, Indie, Běloruska, Moldavska, Černé Hory a Kazachstánu. Že jim neodjel vůbec nikdo, uvádí 79 procent firem z programu. Pro některé zaměstnance byl důvodem setrvání v Česku strach ze ztráty práce, Ukrajinci často uváděli i obavu z politické situace ve své vlasti. Pouze pětině firem zahraniční zaměstnanci odjeli − část jen dočasně, přičemž využili na návrat dovolenou, jen malá část odjela s tím, že se dohodla na ukončení pracovního poměru.

Zatím se moc nepropouští

Firmám, které i za současné situace potřebují nové zaměstnance, by mohlo pomoci očekávané propouštění. To zatím ale podle dostupných zdrojů ve větší míře nenastává ani mezi zaměstnavateli cizinců. Ve zmíněném průzkumu Hospodářské komory propouštění přiznala jen tři procenta firem, sedm procent o něm uvažuje. Dalších sedm procent společností uvedlo, že neprodloužilo pracovní smlouvy. Ani u agenturního zaměstnávání zatím k výraznějšímu propouštění nedochází, tvrdí Jaroslava Rezlerová, ředitelka Asociace poskytovatelů personálních služeb (APPS) a zároveň ředitelka agentury Manpower. Říká, že její firmě během nouzového stavu ubylo práce přibližně o deset procent.

Lidí pracujících v agenturním zaměstnávání bylo vloni v Česku celkem 273 tisíc, přes polovinu je tvořili právě cizinci. Propouštění zmírnila podpora státu z programu Antivirus, který pracovním agenturám stejně jako jiným zaměstnavatelům poskytl 60procentní příspěvek na náhrady mzdy zaměstnanců. Agentury práce mohly fungovat i během nouzového stavu a zajišťovaly zaměstnance často pro strategicky důležité provozy, například prodejny potravin, logistická centra a podobně. "Přesto budou ekonomické dopady na segment agenturního zaměstnávání značné," říká Rezlerová a vysvětluje, že agentury jako zaměstnavatelé hradí mzdu lidem, i když nepracují, protože pro ně zaměstnavatel nemá práci. Se zmírněním ztrát sice Antivirus pomůže, ale agentury na rozdíl od klasických zaměstnavatelů v mnoha případech zajišťují a platí zaměstnancům i ubytování a dopravu.

Inspektoři naráží na Poláky

V systému agenturního zaměstnávání je v Česku podle odhadů ministerstva práce ještě dalších asi 200 tisíc lidí (polovina jsou cizinci), kteří pracují v "šedé zóně". Tvoří ji subjekty, které se za pracovní agentury pouze vydávají. Nejsou tak registrované a nedodržují státem stanovené podmínky − například placení sociálního a zdravotního pojištění, zajištění srovnatelných podmínek, jako mají kmenoví zaměstnanci, či placení daní. "Tyto subjekty v této situaci raději vyhlásí bankrot nebo zmizí, aby nenesly tuto nákladovou zátěž," říká Rezlerová s tím, že se pracovníkům nelegálních agentur běžně stává, že skončí ze dne na den bez práce, výplaty i bydlení.

Zneužívání agenturního zaměstnání ovšem není jediným způsobem, jak se cizinci u nás dostávají do ilegality. Státní úřad inspekce práce, který monitoruje a pokutuje nelegální práci, se běžně setkává i s tím, že cizinec nemá uzavřenou smlouvu. Dalším častým nešvarem je zneužívání institutu vysílání pracovníků do jiné země. V tom se angažují hlavně polské firmy, které pronajímají zahraniční pracovníky. Na české území vysílají ukrajinské zaměstnance, kteří mají povolení k pobytu v Polsku a to je opravňuje i k pobytu u nás. Vyslané osoby nemají s polskou firmou uzavřený pracovněprávní vztah. Česká firma pak při kontrole označí jako jejich zaměstnavatele polskou firmu, ta ale jakýkoli vztah s pracovníkem popírá.

Zdroj: Hana Vacková, Hospodářské noviny, 18. 5. 2020