Otevřená a všem dostupná databáze povolání spravovaná
Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR

Krácení pracovní doby je trend, ani Česko se mu nevyhne

čtvrtek 23. května 2019

Pracovní doba by se měla do čtyř let zkrátit o 2,5 hodiny týdně na 37,5 hodiny, a to při zachování stejného příjmu. Česko by se tak v tomto ohledu přiblížilo Francii.

Alespoň podle požadavku odborů zahrnutém v hesle Konec dlouhé práce. „V 70 procentech firem, se kterými uzavíráme kolektivní smlouvy, je už zkrácená pracovní doba realitou,“ tvrdí ostatně Josef Středula, šéf Českomoravské konfederace odborových svazů. A právě od kolektivního vyjednávání by se další zkracování pracovní doby mělo odvíjet dál, ačkoliv si odbory do budoucna umějí představit také příslušný zákon.

Podnikatelé se legislativnímu i plošnému krácení brání. Ve vyjádření Svazu průmyslu a dopravy ČR pro týdeník Ekonom se uvádí, že požadavek na 37,5 hodiny pro všechna odvětví, obory a profese by zhoršil konkurenceschopnost českých firem a neprospěl ani jejich zaměstnancům. Ohroženy by byly hlavně menší podniky s nižší produktivitou práce, které pro splnění nasmlouvaných zakázek potřebují dostatek odpracovaných hodin. „Zaměstnanci jsou již dnes maximálně vytížení přesčasovou prací. Firmy u nich řeší problémy s čerpáním dovolených a dodržením povinných denních a víkendových přestávek. Pokud by došlo ke zkrácení pracovní doby, byli by zaměstnanci ještě více ve stresu, aby plnili zakázky ve zkráceném čase a za narůstající přesčasové práce. To se může odrazit na jejich bezpečnosti a zdraví,“ varuje tisková mluvčí svazu Eva Veličková.

Naopak sociálnědemokratická ministryně práce Jana Maláčová se za zkrácení pracovní doby přimlouvá a tvrdí, že se tak zlepší rodinný život zaměstnanců. Přičemž Češi podle opakovaných sociologických výzkumů kladou právě rodinu nad pracovní kariéru. Její resort uvažuje i o legislativním zkrácení, problémem však je nalezení shody jak v koalici, tak na tripartitě.

Problém s produktivitou

Pohled na statistiky ukazuje, že zkracování pracovní doby je všeobecným trendem daným moderní dobou a postupující automatizací a robotizací. USA se mu zatím brání, v Evropě však s malým zjednodušením platí, že čím je ekonomika vyspělejší, tím kratší dobu lidé pracují. Horní limit, který legislativa EU stanoví na 48 hodin týdně, se zpravidla nevyužívá a v praxi je nahrazován nižší hranicí zakotvenou v kolektivních smlouvách. Jaká jsou tvrdá data? Reálně zatím Češi tráví v práci daleko více času než lidé ve většině vyspělých evropských zemí. Rozdíl není tak markantní, pokud se poměřuje jen hlavní zaměstnání. Z šetření Eurostatu vyplývá, že průměrný Čech na plný úvazek v roce 2017 odpracoval týdně 41,7 hodiny, Němec srovnatelných 41,2 hodiny. Jinak to už vypadá, pokud jde o roční průměr vypočtený ze všech vykonávaných zaměstnání.

Ten na Západě výrazně snižují zkrácené úvazky, které navíc bývají, zejména ve skandinávských zemích, dobře placené. Po jejich zahrnutí ukazují čísla OECD, že zaměstnanec v České republice odpracuje ročně 1776 hodin, zatímco v Německu 1366 hodin. Což po přepočtu na jeden týden představuje hmatatelný rozdíl mezi 34 a 26 hodinami práce. Nicméně je pravda, že kratší pracovní dobu mají jen ve vyspělých ekonomikách. „Mohou si to dovolit státy, které mají vysokou produktivitu práce, jež pomůže vykrýt výpadek vzniklý ve fondu pracovní doby,“ říká za Svaz průmyslu a dopravy jeho mluvčí Eva Veličková. A mezi takové země Česká republika podle ní zatím rozhodně nepatří. Domácí produktivitu nyní OECD vyčísluje na 42 dolarů na hodinu, zatímco v Německu jde o 72 dolarů. V některých dalších zemích s krátkou pracovní dobou, jako v Dánsku, Norsku či Lucembursku, je ještě podstatně vyšší. Dlouhou pracovní dobu ekonomové vysvětlují rozdílnou kulturou a odlišnými sociálními a hospodářskými poměry. V Mexiku je například za dlouhými úvazky obava z nezaměstnanosti. V Jižní Koreji to zase podle analýzy Světového ekonomického fóra souvisí s dlouholetým důrazem na ekonomický růst. Nicméně tam prezident Mun Če-in nyní prosazuje její omezení v obavách ze sociálních problémů a z poklesu porodnosti. Maximální limit zatím klesl z 68 na 52 hodin týdně.

Způsob, jak se limituje délka pracovní doby v Evropě, se výrazně liší. Podle analýzy evropské tripartitní instituce Eurofound ve většině postkomunistických zemí hraje klíčovou roli stát. Ve Francii, ale i v České republice mají sice zákony také nemalý význam, podstatně je však doplňují a upravují kolektivní smlouvy a odbory. A ty zcela dominují v Německu, Nizozemsku či Skandinávii, tedy tam, kde je pracovní doba nejkratší.

Podnikatelé požadují volnost

Přívrženci domácího krácení pracovní doby si od delší doby na odpočinek slibují spokojenější, a tím produktivnější zaměstnance, kteří se budou dopouštět méně chyb. Nebo snadnější zapojení žen a především starší populace do pracovního procesu. K tomu nutí i postupné zvyšování věku pro odchod do důchodu, který nakonec může růst nad 65 let.

Podnikatelé naopak upozorňují na současný nedostatek pracovních sil, který by se dále prohloubil.

Předseda Hospodářské komory Vladimír Dlouhý rovněž varuje, opět s odkazem na nižší produktivitu, že s krácením pracovní doby by přišlo rovněž snižování mezd. Podle Svazu průmyslu a obchodu legislativa už dnes umožňuje úspěšným firmám krátit týdenní pracovní dobu bez snížení mzdy. V letech 2014 až 2017 k tomu zavazovala téměř polovina kolektivních smluv vyššího stupně. I když ty jsou pouze rámcové a skutečné úpravy závisejí na konkrétních podnikových smlouvách. I tak je podle svazu výsledkem pokles vyjednané pracovní doby přibližně na 38 hodin. Což ve velkých firmách, jako je například Siemens, nepředstavuje žádný problém. „Na odborných administrativních pozicích máme 40hodinovou týdenní pracovní dobu, avšak lidé na dělnických a některých technicko-hospodářských postech ve výrobních závodech pracují již několik let 37,5 hodiny týdně. Požadavek ČMKOS by tudíž nepředstavoval změnu,“ tvrdí za firmu její tisková mluvčí Mariana Kellerová.

Jinak to vidí v menších podnicích. „Velice bych to našim zaměstnancům přál, ale v současné době si zkrácení pracovní doby pod 40 hodin představit neumím. Už teď máme ohromné problémy se svátky a dovolenými. Kompenzací jsou vyšší odměny,“ řekl Ekonomu Lumír Kozubík, majitel jihlavské firmy Sepos, která dodává dveře a zárubně.

Čínský písek v soukolí

Podle psychologů se však člověk není schopen na práci osm hodin denně plně koncentrovat. Což potvrzuje výzkum společnosti Workfront v USA. Ty jsou sice považovány za zemi, kde se tvrdě pracuje, nicméně lidé tam tráví skutečnou prací jen o něco více než třetinu doby strávené v zaměstnání. I podle jiných výzkumů skoro polovinu pracovní doby věnují prohlížení internetu, telefonování, hovorům s přáteli na pracovišti, kouření či shánění nového zaměstnání. Takže celkový výsledek není daleko od předpovědi britského ekonoma Johna Keynese z roku 1930, že se do sta let zkrátí pracovní doba na 15 hodin týdně.

V minulosti práce zabírala podstatnou část života. Na počátku průmyslové revoluce se pracovalo i 16 hodin denně, ačkoliv nárazově, hlavně v létě, kdy byly dlouhé dny. S nástupem odborů se tato doba zkrátila na 12 hodin a osm hodin se stalo normou zhruba před sto lety. V roce 1914 to tak ve své automobilce rozhodl Henry Ford. O čtyři roky později byla osmihodinová pracovní doba uzákoněna i v Československu. Další zkrácení doby v práci přinesl až rok 1968, kdy se začaly zavádět volné soboty.

Otázkou je, kde by omezování pracovní doby mělo skončit. Podle společnosti Up ČR, která poskytuje pracovní benefity, by skoro polovina Čechů uvítala zkrácení práce na pět hodin denně. Zkracování pracovní doby nahrává zavádění nových technologií. I když s takovým tvrzením řada ekonomů nesouhlasí, podle čtyři roky staré studie Úřadu vlády ubude v České republice kvůli digitalizaci a robotům do 15 let na 400 tisíc pracovních míst. Lidé z nich by sice měli přejít do služeb, mluví se ale i o nezbytnosti základního nepodmíněného příjmu. A další možností je dělit zbývající práci mezi více lidí.

Na Západě se sice uvažuje o zkracování pracovní doby, v Číně se ale začíná mluvit o jejím prodloužení. To podporuje i Jack Ma, zakladatel internetové obchodní společnosti Alibaba, protože jinak by podle něj čínská společnost „ztratila vitalitu a impulz“. Zabránit tomu má dvanáctihodinová pracovní doba, od devíti ráno do devíti večer, a to šest dnů v týdnu. Platná legislativa sice mluví o 44hodinovém pracovním týdnu, ten ale často zůstává jen na papíře a firmy pod hrozbou ztráty zaměstnání nařizují dlouhé přesčasy a práci o víkendech. Což se přestává líbit zejména čínským mileniálům.

Zdroj: Ekonom, Josef Pravec